Mýty o štěnicích

Nejčastějším mýtem a hlavním omylem o štěnicích je to, že jejich výskyt je spojování jen se špinavým prostředím a nízkou hygienou. Jedinou potravou štěnice domácí je lidská krev – člověk, zároveň je to i jediná podmínka výskytu štěnice v daném místě. Štěnice nepotřebují k životu prach, špínu, nepořádek nebo konkrétní sociální skupinu lidí. Vyskytují se po celém světě a nerozlišují, zdali hnízdit v 5* hotelu nebo v ubytovně. Přinést si je můžete z drahé dovolené, pořízením nábytku nebo třeba ze školního tábora.

Dalším mýtem je že štěnice přenášejí zákeřné nemoci. Není potvrzeno, že by štěnice přenášela nemoci z člověka na člověka. Více pravděpodobným případem onemocnění po kousnutí je zanesení druhotné infekce do rány díky svědění a následnému škrábání.

V neposlední řadě se setkáváme s tvrzením, že postižený nábytek, nebudu nějakou dobu používat popř. odvezu pryč a štěnice uhynou sami. Pokud např. začneme spát v jiném pokoji, kde štěnice ještě nejsou, neutekli jsme před nimi. Štěnice snadno vycítí zdroj potravy a přesunou se za ním. Tím dojde k nežádoucímu rozšíření do ostatních pokojů a komplikaci při hubení. Štěnice jsou schopny bez jídla a při nízkých teplotách přežít více než rok, tudíž odvezení nábytku na zimu na chatu a opětovné přivezení situaci opět jen zkomplikuje a možnost rozšíření se zvyšuje.